Farnost Zlaté Hory

Slovo biskupa

Slovo biskupa Františka k nouzovému stavu
Milí bratři a sestry,
v krátké době se na vás znovu obracím v souvislosti s šířící se pandemií koronaviru. S ohledem na nouzový stav vyhlášený naší vládou vydávám toto rozhodnutí:
Po dobu trvání nouzového stavu se ruší všechny veřejné (nejen nedělní) bohoslužby, společné pobožnosti, duchovní obnovy, modlitební setkání a jiná shromáždění v kostelích, kaplích a jiných prostorách Římskokatolické církve na území ostravsko - opavské diecéze. Kněží budou slavit mše svaté bez účasti lidu na úmysly, na které by byly slouženy veřejně. Výjimkou jsou pohřby, které umožňují veřejný obřad s účastí vyšší než 30 osob.

Po dobu trvání mimořádných opatření uděluji dispens od osobní účasti na nedělní bohoslužbě.

Využívejte příležitostí sledovat mši svatou prostřednictvím křesťanských sdělovacích prostředků, jejichž význam a důležitost si můžeme v takovéto chvíli uvědomit a nezapomeňme je podporovat v jejich službě.
Přijměme tuto mimořádnou situaci především jako postní výzvu k modlitbě. Proto, je vhodné, aby kostely podle místních možností zůstaly otevřené pro osobní modlitbu a individuální přijetí svátostí. Scházejme se ke společné modlitbě četbě Písma v rodinách zvláště v neděli a snažme se tento den prožít skutečně jako den Páně. Tato chvíle, která pro nás bude znamenat dočasné odloučení od svátostí, nás může ke Kristu hlouběji přimknout právě skrze modlitbu a Boží slovo.

Jak jsme už vybídli ve společné výzvě s ostatními biskupy, spojme se každý večer ve 20 hodin v modlitbě za ukončení epidemie, za všechny nemocné a jejich ošetřovatele, za ty, kdo v současné tíživé situaci rozhodují o osudech lidí, za překonání strachu, za pomoc pro všechny zasažené, za odpuštění hříchů i usmíření Boha, za to, abychom byli opravdovými křesťany, kteří nejen věří v život věčný, ale také s ním počítají, abychom byli svědky a prostředníky Boží lásky. V modlitbě prosme o ochranu Panny Marie a přímluvu našeho nového blahoslaveného P. Richarda Henkese, který se stal svědkem Boží lásky v situaci epidemie v koncentračním táboře.
Společná modlitba je nejsilnější zbraní, kterou máme.

Také já na vás pamatuji v modlitbě a žehnám.
biskup František Václav Lobkowicz

Dopis prefekta Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji
Předsedům biskupských konferencí
Biskupům pověřeným pastorací ve zdravotnictví
Všem pracovníkům ve zdravotnictví a v pastoraci
Orgánům veřejné moci
Nemocným a jejim rodinám
Dobrovolníkům a všem lidem dobré vůle

Pokoj vám!
Prožíváme dny silného znepokojení a rostoucího neklidu, kdy jsou lidská křehkost a
zdánlivé jistoty techniky na celém světě ohroženy koronavirem (COVID-19), kterému jsou
přizpůsobovány veškeré významné činnosti: ekonomie, podnikání, práce, cestování, turistika,
sport, a dokonce i náboženská praxe. Nákaza koronavirem omezuje výrazně i svobodu,
prostor a pohyb. Dikasterium pro službu integrálnímu lidskému rozvoji se připojuje k hlasu
Svatého otce a prostřednictvím církevní pastorační činnosti ve zdravotnictví chce být nablízku
všem trpícím v důsledku zasažení koronavirem, obětem a jejich rodinám, všem pracovníkům
ve zdravotnictví, kteří jako první věnují veškerou svou energii zasaženým lidem a péči o ně,
aby jim přinesli úlevu.
V modlitbě pamatujeme zvláště na nejvíce zasažené země a připojujeme se k
činnosti všech orgánů veřejné moci, dobrovolníků a všech, kdo se zasazují o zastavení nákazy,
o zamezení ohrožení veřejného zdraví, o zklidnění rostoucího strachu, který šířící se epidemie
vyvolává. Povzbuzujeme také veškerá státní i církevní zdravotnická zařízení, národní i
mezinárodní, aby ve vzájemné spolupráci nadále poskytovala nezbytnou pomoc lidem a
národům, aby napřela veškeré nezbytné úsilí do hledání řešení této nové epidemie na základě
pokynů Světové zdravotnické organizace a místních i národních politických orgánů.
Svatý otec a mnozí představitelé státu projevili v tyto dny solidaritu s nejvíce
zasaženými zeměmi poskytnutím lékařských a zdravotnických prostředků a finanční pomoci.
Bylo by dobré, aby tato pomoc pokračovala i nadále, protože mnohé země, především ty
s nejslabším zdravotním systémem, budou ochromeny důsledkem viru a pravděpodobně
nebudou schopny vyhovět nárokům péče a pomoci ve své zemi. Přejeme si, aby toto období
naléhavých potřeb se mohlo stát příhodným časem pro posílení solidarity a soudržnosti mezi
státy, posílení přátelství mezi lidmi. Je to čas k upevnění mezinárodní solidarity sdílením
prostředků a zásob.
Tato virová epidemie, jako jakákoli naléhavá situace, bezesporu zdůrazní výraznou
nevyváženost, kterou se vyznačují naše jednotlivé sociálně-zdravotnické systémy. Jde o
nevyváženost ekonomických zdrojů, účinnosti zdravotních služeb, jako i kvalifikovaného
personálu a vědeckého výzkumu. Při pohledu na rozsah těchto disproporcí je lidská rodina
vyzývána, aby se cítila být doopravdy rodinou, jejíž členové jsou propojení a na sobě navzájem
závislí. Výskyt koronaviru poukázal na globální rozměr problému, kdy na počátku byla
zasažena pouze jedna země, ale následně se šíří po celé zeměkouli.
Pro každého člověka, věřícího či nikoli, je tento čas dobou příhodnou pro pochopení
významu bratrství, skutečnosti, že jsme navzájem nerozlučně propojeni. Je to doba, která nám
v optice víry ukazuje hodnotu solidarity, pramenící z lásky, která se obětuje pro druhé, pomáhá
nám, abychom „viděli druhého člověka, lid, národ nikoli jako nástroj, ale jako někoho, kdo je
naším „protějškem", naším „pomocníkem" (srov. Gn 2,18.20), kdo má mít stejně jako my účast
na hostině života, ke které jsou všichni lidé bez rozdílu povoláni" (SRS 39,5). Hodnota solidarity
se musí také konkretizovat: pomysleme na našeho souseda, na kolegu z práce, kamarády ze

školy, ale především na lékaře a zdravotní personál, kteří podstupují riziko nákazy a infekce,
aby zachránili ty, kdo nakažení jsou. Tito pracovníci prožívají a ukazují smysl velikonočního
tajemství: vydanost a služba.
Ve svém poselství k postní době 2020 nás papež František vyzývá, abychom
s obnoveným srdcem rozjímali o velikonočním tajemství, tajemství smrti a zmrtvýchvstání
Ježíše, abychom svobodně a velkodušně přijali jeho oběť: jeho utrpení a smrt, jimiž vydal sebe
z lásky k lidstvu. Přijetí Ježíšova utrpení, říká papež František, znamená přijetí všech trpících
našeho světa, včetně těch, kdo byli zasaženi koronavirem. Jsou obrazem trpícího Krista a
současně obrazem toho, co se přihodilo v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Od lidstva
potřebují konkrétní vyjádření blízkosti. Lidé, kteří trpí, ať už nákazou nebo něčím jiným,
znázorňují jakousi „dílnu milosrdenství“, kdy různé podoby utrpení vyžadují různou formu péče
a milosrdenství.
Na počátku postního putování, které mnozí z nás prožívají bez jakéhokoli společného
liturgického slavení, například mše svaté, jsme voláni k ještě radikálnější cestě, která rozvíjí
duchovní život: k modlitbě, postu a křesťanské lásce. Úsilí napřené k zastavení šíření
koronaviru nechť je provázeno úsilím každého věřícího o větší dobro: abychom získali život,
abychom vítězili nad strachem, aby vítězila naděje. Těm společenstvím, která prožívají
největší zkoušky, doporučujeme nezakoušet vše jako pouhou ztrátu. Pokud se ke společnému
prožívání víry nemůžeme sejít ve shromáždění, jak jsme zvyklí, dává nám tím Bůh příležitost,
abychom se obohatili, abychom objevili nová paradigmata, abychom našli osobní vztah
s Ježíšem. On nám připomíná: „Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a
modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí“ (Mt
6,6). Kolikrát nás papež František vyzval, abychom měli Písmo svaté po ruce! Modlitba je naší
silou, modlitba je naším zdrojem. To je tedy ten příhodný čas, abychom znovu objevili, že Bůh
je náš Otec a my jsme jeho děti. „Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! (2 Kor
5,20), říká svatý Pavel. Z Boží prozřetelnosti je právě tato věta mottem poselství k letošní
postní době papeže Františka.
Prosme Boha Otce, aby upevnil naši víru, aby pomohl nemocným v uzdravení, aby
posiloval pracovníky ve zdravotnictví v jejich poslání. Všemožně braňme jakékoli stigmatizaci
těch, kdo jsou zasaženi: nemoc nezná hranice, nezná barvu pleti, hovoří však stejným jazykem.
Pěstujme „moudrost srdce“, která je „postojem, jejž do nás vkládá Duch Svatý“, když se
dokážeme otvírat utrpení bratří a sester a rozpoznávat v nich podobu Boha. Spolu s Jobem
můžeme říci: „Slepému jsem byl očima, nohama kulhavému“ (29,15). Tak budeme moci sloužit
všem, kdo trpí, starat se o ně co nejlépe, projevit solidaritu všem bez jakéhokoli posuzování.
Představitele politického a ekonomického života prosíme, aby nezanedbávali sociální
spravedlnost, ekonomickou pomoc a vědecký výzkum v době, kdy virus bohužel vytváří novou
ekonomickou krizi. I nadále budeme veškerými prostředky podporovat úsilí všech pracovníků
v oblasti hygieny a zdravotnictví v různých částech světa, především v těch nejvzdálenějších
a tam, kde mají největší potíže, s vírou v operativní projevy solidarity nás všech.
Prosme Ducha Svatého, aby dal světlo práci všech vědců, pracovníků ve zdravotnictví
a hlav států, a všechny zasažené národy svěřujeme přímluvě Panny Marie, Matky lidstva.
11. března 2020
kardinál Peter K. A. Turkson