Farnost Zlaté Hory

Ta trocha poezie ...

  

Milost odpuštění

 

 

Pláčeš nad hříchem svým i člověka?

Věz, že milosrdenství tě čeká!

Vyznávej v pláči svou vinu i hřích,

tu lítost vidí Otec v nebesích.

 

Pán Bůh dává milost odpuštění,

vyznaná vina i hřích už není.

Ježíš Kristus  život obětoval,

aby  nám všem spasení daroval.

 

„Milostí tedy jste spaseni

skrze víru.

Spasení není z vás, je to

Boží dar…“.

Za  milost a odpuštění vděčně Boha chval!

 

 

 

Jaro spí

 

 

Jaro spí v kopcích pod sněhem,

čeká, až přijde jeho čas.

Přivítáme ho s radostí,

když ze spánku procitne zas.

 

Náhle vše kolem ožije

i slunce více začne hřát.

Probouzejícímu jaru

zima bude muset se vzdát!

Proměna

 

 Na větvičce stromu visí kukla motýlí,

která nedávno housenkou byla v obilí.

Potom však nastala proměna v daném čase

a nádherný motýl vyletěl v plné kráse.

 

Blankytná  křidélka na sluníčku  osušil,

pak létal z květu na květ a sladkou šťávu pil.

 

S úžasem vnímám krásnou životní proměnu

a beru ji jako zaslouženou odměnu,

za to, že v tiché pokoře stát jsem zůstala,

když z chudé šedi zářící krása vznikala.

 

Mé srdce radostně jásá

nad změnou, jíž mohla jsem zřít,

když „učebnici“ přírody mi Stvořitel dal otevřít…

 

 

 

Kolik krásy je kolem

 

 V šeru lesních kapradin

rozkvetla něžná, bílá sasanka.

Přestože byl tady stín,

rozvila se poupátka

a vznikla malá, lesní zahrádka.

 

 

Kolik krásy je kolem,

až srdce blahem, štěstím poskočí.

Skřivan zpívá nad polem,

v dáli kvete klokočí.

Zastav se, je to pastva pro oči!

 

 

 

Stále mi nasloucháš

 

 Vedeš mne ke ztišení, Otče můj,

uchvácená jsem přítomností Tvou,

skláním se s opravdovou pokorou,

před svatostí, láskou, milostí.

Činím tak s radostí.

 

 

Kolik trpělivosti mi dáváš,

když srdce své v modlitbě otvírám,

prosby, Otče drahý, Ti posílám,

stále nasloucháš a máš mě rád.

Děkuji, nastokrát!

 

 


Adéla Senecká, Opava